Milé ženy, chtěla bych se s Vámi podělit o zkušenost s Naďou. Začala bych tak, že vše přijde v pravou chvíli. Již dlouho jsem si říkala, že bych chtěla se svým životním postojem, záměrně nechci psát životem, něco udělat, pochopit pár věcí, co se mně stalo, co se děje, co dál a posunout se, pochopit spojitosti a proč se mně některé věci v životě, zejména ve vztazích dějí dokola.

A pak jsem začala pročítat příspěvky na FCB a narazila na Naďu a řekla jsem si, jdu do toho. A rozhodně po 6 sezeních můžu doporučit. Naďa je takové sluníčko, už po prvním setkání jsem rozhodně nelitovala. Hodně věcí jsme probraly, narazily na bolestivé věci, každopádně mám pocit, že bylo potřeba je otevřít a řešit. Každé setkání bylo přínosem a individuální. Díky empatii Nadi jsem odjížděla s pocitem, že se někam posunuji a bude lépe. Učím se mít ráda sama sebe a svůj život "žít" spokojeně.

Děkuji Nadi, za to, že tu pro nás jsi :-)

Irena Štrofová

Ještě jednou bych Ti chtěla podekovat... Když jsem se o Tobě dozvěděla, tak ve mně svitla naděje, že existuje někdo, kdo by mi mohl pomoci v mé cestě za štěstím a spokojenosti. Z počátku sama vis, ze bylo z mé strany váháni, jestli do toho jít nebo nejít. Především v tom hrály roli finance, nicméně jeden moudry člověk z mého okolí řekl, , ze nejlepší investice je investice do mě samotné, tak jsem kývla na naši spolupráci. 

Začátky byly pro mě těžké, jelikož mam problém se uvolnit a přestat přemýšlet. Po prvních setkáních jsem z toho byla občas rozčarovaná, ale nevzdávala jsem to. Při dalších schůzkách jsem se začala více uvolňovat, což jsem pociťovala i na svém těle. 

Začala jsem si sebe víc uvědomovat a nepřipadala jsem si jako nemožná bytost. V každém mém emočním rozpoložení jsi mi pomohla dostat se nohama pevně na zem a hlavně jsi ke mně přistupovala narovinu a sdělovala jsi mi věci a tvé pohledy bez žádného mazlení, toho si opravdu cením a dá se říct, že mě to vždy probudilo z mé nesnáze. 

Dekuji za tvoji trpělivost, za to ze jsi mě vnímala takovou jaká jsem, sama jsi přišla na spoustu věcí,  které jsem Ti ani nemusela sdělovat a já cítila, ze mě někdo vnímá a poslouchá a hlavně si ve mě věřila a věříš, ze to všechno hezké přijde. 

Dary duše jako součást tvé služby mi pomohly začít vše přijímat jinak a uvědomit si sebe, jelikož v nich byly zmíněny situace, které se mi opravdu dějí a já nevěděla, jak se v tom pohybovat.

Děkuji a přeji Ti mnoho dalších spokojených klientek.

Terka

Jsou občas v životě člověka chvíle, kdy neví, kudy kam. Kdy se každé ráno budí příliš unaven na změnu, unaven na nový nádech, unaven na nové výzvy a zážitky, příliš unaven na život. Jede v zajetých kolejích, pod neustálým tlakem okolí i sebe sama, pod nekonečnou vyčerpávající sebekontrolou. Chce z toho ven, vykročí ze zajetých kolejí a než se naděje, je zpátky tam, kde byl, jen ještě o něco unavenější.

Přesně v téhle životní fázi jsem "úplnou náhodou" potkala Naďu. Viděla jsem její fotku na stránkách a věděla jsem, že tuhle ženu v právě teď potřebuju. Prvním krokem ze zajetých kolejí bylo rozhodnutí a ochota ke změně. Naďa mi poskytla podporu a vytvořila bezpečné láskyplné prostředí, ve kterém se člověk může začít uzdravovat. Vedla mě na cestě a v průběhu terapie pomáhala svými vhledy. Naučila mě se během dne na chviličku zastavit a podívat se, jestli tělo něco nepotřebuje. Uvolnit solar plexus, povolit napětí v děloze, kam jsem si dřív střádávala strachy, povolit šíji, uvolnit zápěstí. Dívám se, jestli nepotřebuju napít nebo se jen na pár chvil zahledět do nebe. A pokládám si v duchu otázku, kdo ještě by mi mohl pomoci. A když je vůle pomoc přijmout, vždycky přijde. Stejně se nebojím poprosit o vyřešení problému. Dostaví se dřív, než se člověk stačí zakousnout do urputné snahy vyřešit to sám. Urputnost. Ta se taky rozpouští, a místo ní přichází zjemnění

S nohama na zemi a čistou hlavou se přestávám brát příliš vážně a přestávám trvat na obrazu sama sebe. Nechávám to plynout s lehkostí. Rozpouštím jeden strach za druhým, a že jich tam ještě je... Stále je co rozpouštět a stále je co odpouštět. Všímám si svého těla, jeho potřeb, od těch nejzákladnějších. Kdy ses naposledy zhluboka nadechla? Do každé buňky, do DNA. Do dna. Dýchám a už to není boj o přežití, je to tanec. Všímám si snů a respektuji vnitřní vedení. Všímám si nového postroje těla, nových myšlenek, důvěřuju intuici. Otevírám se inspiraci. Těším se z toho, že všechno je možné, protože veškeré limity jsou jen v naší hlavě.

Občas ještě zůstávají zbytečné strachy, jak danou situaci vyřešit. V noci se vrtím, nespím, řeším problémy. Celkem zbytečně, protože když problém odezvám, tak se většinou vyřeší sám a mnohem líp, než bych to já ve své zarputilosti vymyslela.

Důvěřuj své podstatě a svému vnitřnímu vedení. Je v každém z nás, jen je často převrstvené kupou problémů a zranění, které si člověk za život nastřádal. To, co se nám děje, se neděje náhodou. A pak, někdy pozvolna, někdy jako blesk z nebe, to přichází. Důvěra místo strachu. Uvolnění místo stažení. Nádech místo dušení. Tichá klidná radost místo depresí a smutku. Odevzdání místo vyčerpávající, nikdy nekončící kontroly. Odpuštění místo výčitek. Celistvost místo rozervanosti. A láska, všeobjímající láska a pochopení.

Jsou občas v životě člověka chvíle, kdy neví, kudy kam. To my sami sebe tlačíme do extrémních situací. A my sami z nich můžeme vykročit, jen k tomu občas potřebujeme podporu zvenčí. Jsem vděčná za Tvou pomoc. Samozřejmě se občas přistihnu, jak sklouzávám ke starým vzorcům, starostem a přílišné kontrole. Ale daří se vykročit z toho dřív, než sjedu po tomhle tobogánu dolů. S rozhodnutím a ochotou ke změně se začínají dít zázraky.

Klientka si přála zůstat v anonymitě

Právě jsem se vrátila z posledního, šestého setkání s Naďou. S Naďou, kterou jsem potkala nejspíš právě včas. To už tak prostě bývá, věci k nám přicházejí a situace se dějí, když je pro ně ta správná doba - ale to jsem se taky naučila až u Nadi. A jak to začalo? Zhroucená, po několika návštěvách psychoterapeuta a mnoha snahách o vlastní řešení, jsem se posadila u Nadi na úvodní schůzce. Kruhy pod očima, spousta fyzických i méně viditelných příznaků vnitřního kolapsu. Dokonce mi Naďa po první schůzce psala, jestli neberu antidepresiva. Nebrala jsem, takže jsme mohly začít pracovat na mých hluboko zarytých podstatách problémů.

O mnoha neuvěřitelných zážitcích, které se mi během sezení staly, psát nebudu, jsou nepřenosné a velmi osobní. Chtěla bych ale napsat o tom, jak rychle a bezbolestně jsem u Nadi dokázala odbourat spoustu nešvarů, které mě brzdily, negativně ovlivňovaly a ztěžovaly mi život.

Nedělo se to vždycky vrstvu po vrstvě, jak bych čekala, naopak šla Naďa často přímo do epicentra problémů, což je její obrovský dar.

U psychoterapeutů se vykecáte, ale já jsem potřebovala pomoct. Přejímala a řešila jsem problémy druhých, až jsem si tím ubližovala, nechala jsem se ovlivňovat ostatními, až mi z toho bylo fyzicky zle. Jednala jsem podle zažitých norem a "jak by se to mělo dělat", i když mi to připadalo na hlavu postavené.

U Nadi doma protekly potoky mých slz. Odnášely s sebou nevyřešené bolesti z minulosti, pomáhaly opravit "rozbitou" ženu, byly prostředkem k pochopení a osvobození. Nikdy, ani na vteřinu, jsem si u Nadi nepřipadala nepřijatá, nepochopená. Jako by mě znala už dávno, jako by žila celý život se mnou, uvnitř mě, pozorovala mě a teď věděla, kam jít co zalepit. Během velmi krátké doby jsem zahájila úžasnou proměnu, ve které budu teď sama pokračovat a doufat, že jednou ze mě bude ta sebejistá, rozhodná a bezprostřední žena, kterou toužím být.

Díky Nadě jsem uvěřila, že je to možné. Stačí vám, že jsem si dnes cestou od ní v autě nahlas zpívala "Já s písničkou jdu jako ptáček"? Protože díky Nadě vidím, že "... na světě je přece krásně, tralalalalalalala..." Děkuji moc a doporučuji každému!

Klientka si přála zůstat v anonymitě